William Shakespear: Sonet 116
Nemluvte o tom, že svazku věrných duší
jsou v cestě překážky! Kdopak by láskou zvla
cit, jenž se sám změní sám, sotvaže změnu tuší,
a jenž by za zradu sám ihned zrazovat!
Ach, to ne! Láska je maják, jenž hledí z dálky
vždy pevně bouřím vstříc jak neotřesná stráž;
láska, toť stálice, pro všechny bludné bárky,
jejíž vliv nezměříš, ač její výšku znáš.
Láska, to není jen blázen let, i když krásu
růžových rtů a líc podetne kosa dnů.
Láska, ta nemíjí jak míjivý běh času,
ta všechno přetrvá a jde až do hrobu.
A jestli je to blud, jejž bych sám dosvědčoval,
pak nikdy nepsal jsem a nikdo nemiloval.