Li Po: Těkavá, běda, prchají léta
Těkavá, běda, prchají léta
Život, toť poutník, který kolem míjí,
mrtvý – toť ten, jenž domů přišel zas.
Jedna noc dnes,
druhá noc zítra,
života zatím odplul čas.
Živý i mrtvý,
oba jsou, běda,
jediný starý, starý prach.
Jasem nesmrtelna
v temnotách
proč vábíš, měsíci,
mrtvé, nás, příští?
I stromy ráje
končí na ohništi.
Zbělené kosti
mlčí beze slov.
Zná ještě borovice stará
dech jara,
vzruší jí kůru
luny nov?
Hned bolí to, co za mnou spí,
hned přede mnou co vstává.
Co je tu sláva?