Jaroslav Seifert: Píseň o válce
ať ženy mohou se usmívat
a nestárnou tak rychle,
jako stárnou zbraně.
Válka však říká: Jsem!
Jsem od počátků,
nebylo nikdy chvíle,
abych nebyla.
Jsem stará jako hlad
a jako milování.
Já jsem se nestvořila,
ale svět je můj!
A já ho zničím.
Budu při tom,
až ohnivě krvavý cár
bude padat do tmy
jako slina dětí
na dno studny,
když si chtějí změřit
její tmavou hlouku.
Ale my – a to je naděje –
můžeme ještě chvilku,
ještě malou chvilku můžeme
o tom přemýšlet.